Jak se rozjíždí druhá podzimní vlna COVID-19, vzpomněl jsem si na článek, na který jsme zde odkazovali na jaře. Schválně si ho znovu přečtěte a zpětně porovnejte, jak jste situaci vnímali na jaře a jak ji vnímáte nyní. Pro mě je ten text, který se odvolává na Nassima Taleba stále v platnosti.
Stále nejsme schopni se připravit na nepoznané. A po relativně klidných prázdninách, nám zase hrozí restrikce, které dále omezí kulhající ekonomiku zavíráním škol, školek, institucí a podniků. Nechci tím říct, že je to vyloženě špatně. Jen to ukazuje na to, že jsme (s naší vládou včele) zase překvapeni z vývoje situace. Bez ohledu na všechny prognózy, které od jara vznikly.
Co dělat, když venku zuří globální pandemie?
Jistě, jsou tady experti, kteří mohou oponovat formou „já jsem vám to říkal…“, ale těm bych rád připomněl, že ani tak moc preferované testování zatím na podzim nepřináší žádné omezení nákazy. Je stále příliš pomalé, aby mělo moc zastavit šíření, a zatím pouze zvyšuje náklady a zadlužení státu, které budeme muset nakonec všichni zaplatit.
Pro mě z toho vyplývá jediné. Spolu s Talebem říkám: Plánujme, dělejme si prognózy. Ale nebuďme překvapení, když se realita nebude chovat podle nich.
Petr Chaloupka